Not for everyone

Dnešní umělecká doba je doslova poseta lidmi, jejichž písemný projev dokáže pomocí lingvistiky zaujmout natolik, že lze uvěřit téměř všemu, co je psáno. Dívám se na příběhy lidí kolem sebe především skrze jejich oči, protože jak se říká, oči jsou okno do duše, a proto jsem dospěl k rozhodnutí, že kdo chce poznat mou cestu, můj příběh, můj život a vše co se ukrývá za mou oponou, měl by být ochoten podívat se do očí mých a posoudit sám, zda-li má cesta je a nebo není příběh.

Mé abstraktní obrazy s sebou nesou jeden společný sériový název a to Obrazy Vděčnosti. Má to svůj důvod, má to svůj původ a především smysl. Život se za posledních 20 let změnil k nepoznání. Svět ovládá demagogie a sebedestruktivní egregor zapisující do lidské mysli nový způsob myšlení. Můj vlastní život po dlouhé období ovládal chaos a strach. Mnoho let jsem bojoval především sám se sebou a v depresích protrpěl mnoho let. Dnes, když se ohlédnu zpět, děkuju v to, v co věřím každý den. Uvědomuji si každý den, jak moc je důležité dokázat proplést prsty na rukou, zavřít oči a v tichu děkovat a současně umět prosit. 

Do České historie se zapsal umělec, který postavil vilu Tugenhad. V dobách složitosti, se mu podařilo postavit jednoduchost, která udivuje už bez mála sto let. Dokázal spojit jednoduchost a cit pro detail. Dokázal šokovat a zároveň obohatit budoucnost. Dokázal se postavit jako samotný voják oproti početné armádě a předložit jim svou vizi dokonalosti.

Tento člověk se stal jedním z mých vzorů pro mnoho jeho vlastností, a však jedna jeho vlastnost je pro mě stěžejní, a to jeho odvaha. Tento člověk zapsal do historie nádhernou větu, se kterou jsem v symbióze při tvorbě mých obrazů, a proto pokud Covid dovolí, právě tam bude v příštím roce uvedena má první výstava v Česku.

Bůh je v detailech

 Ludwig Mies Van Der Rohe